Zavedení rychlostních zkoušek a zkrácení nebo odstranění orientační části soutěží přivedlo rallye definitivně do moderní éry. Důraz se klade na rychlostní zkoušky a v kurzu jsou spíše menší a kratší soutěže. Samotný charakter rallye se sice mění jen pomalu, ale vysoké náklady, složitá organizace, aspekty bezpečnosti a veřejné zájmy a mínění vedly za posledních patnáct let ke zkrácení rychlostních zkoušek, eliminaci nočních etap a pamětníci zlatého času dnes mluví o moderní rallye jako o "kancelářském závodění". Některé ze známých mezinárodních soutěží vymizely z kalendáře úplně a nahradily je jiné soutěže po celém světě. Rallye se definitivně stalo celosvětovým sportem, ale pole účastníků na špičkové úrovni se díky tomu zmenšilo a jednotlivec s amatérským přístupem a sériovým vozem dnes nemá na dobré umístění prakticky žádnou šanci. 

Mistrovství světa nyní navštěvuje všechny kontinenty a výrobci se snaží prezentovat vozy středního a nižšího segmentu. I když rallyeové speciály nemají s vozy, které sjedou z výrobní linky nic společného, cílem je především dobýt světové trhy. V podstatě se tento sport na špičkové úrovni velmi přiblížil komerci Formule 1, což sice přineslo velkou sledovanost a popularitu, na druhou stranu ale mělo za následek vymizení amatérského ducha a nadšení pro věc a v mnoha případech se z rallye nestalo nic jiného, než jen lukrativní byznys. 

Rallye se dnes vyvinula do dvou hlavních směrů. Směr, kde je rozhodujícím faktorem rychlost na speciálních úsecích a směr, u kterého rozhoduje přesnost navigace a dodržení stanovené trasy na veřejných komunikacích. První z obou směrů je divácky výrazně populárnější, což spočívá v nepředvídatelné povaze etap, skutečnosti, že vozidla jsou v některých případech alespoň vzdáleně podobná současným silničním vozům a jezdci mají divácky velmi atraktivní styl jízdy.

Rallye je ale stále unikátní ve své volbě, kde a kdy se závodí. Závody se konají na každém myslitelném povrchu a ve všech podmínkách: na asfaltu, štěrku, sněhu i ledu, v blátě i na kamení, v každém klimatu od třeskuté zimy, přes pálící slunce až po oblasti monzunových deštů. V důsledku toho jezdci nikdy přesně nevědí, co je před nimi, kde bude jaká přilnavost pneumatik a i když projiždějí několikrát stejnými rychlostními úseky, každý průjezd je naprosto jedinečný. Svou roli jistě hraje i to, že diváci mají možnost potkat jezdce tváří v tvář a dostat se do samotného srdce dění doslova až na dosah ruky.

I přes značnou profesionalizaci je rallye stále velmi populární sport i u širší veřejnosti. Kluby podporují lokální závody a amatérští jednotlivci se mohou účastnit menších lokálních podniků, které jsou v některých zemích pořádané místními kluby se souhlasem místní policie a mohou používat veřejné silnice uzavřené na nezbytnou dobu organizátory. Své místo na slunci si našly i takzvané rallye pravidelnosti, které se konají na veřejných silnicích a rozhodujím faktorem je týmová spolupráce posádky. 

Typická moderní rallye sestává z několika relativně krátkých rychlostních zkoušek (RZ) v délce do 50 km (31 mil) a přejezdových sekcí,  kde musí vůz dodržet časový harmonogram a trasu k další rychlostní zkoušce.  

Rallyeové vozy jsou sice speciály, ale oproti jiným závodním autům si stále zachovávají schopnost jezdit i po normálních silnicích a v běžném provozu. Dokonce musejí být pro silniční provoz i registrovány. Na některých speciálních rychlostních zkouškách vyrážejí dvě posádky ve stejný čas na dvou paralelních tratích (například vybudovaných na přehledném stadionu) a divák tak podléhá iluzi, že závodí přímo proti sobě. Vítězem se však nakonec vždy stává ten, kdo má nejlepší dosažený čas ze všech rychlostních zkoušek a nenasbíral časové penalizace za pozdní příjezd do časové kontroly nebo nedodržení předepsané tratě po celou dobu závodu. 

Zcela nezbytným je pro moderní rallye závody kvalitní rozpis trati. Televizní diváci často slyší hlas spolujezdce odříkávajícího pro laika nesmyslné instrukce. Faktem je, že v těchto instrukcích se skrývá detailní popis rychlostní zkoušky, který umožňuje jezdci předvídat jaká bude následující zatáčka, co jej čeká za horizontem nebo v nepřehledném úseku a připravit se na podmínky v následující části trati. Na většině soutěží se mohou posádky předem seznámit s rychlostními zkouškami a udělat si svůj vlastní rozpis trati. Na jiných rallye posádky obdrží pouze itinerář a prohlídka trati není povolena. V každém případě je ale zcela na posádce, jak se s danými podmínkami vypořádá a zda dokáže efektivně spolupracovat. 

V minulosti bylo zcela běžné, že až do odstartování závodu posádka neměla přesný itinerář závodu a ten jí byl vydán až na startu první sekce. Organizátoři také velice rádi vkládali různé další úkoly, jako například požadavek dosáhnout na stejné rychlostní zkoušce při dvou průjezdech za různých podmínek zcela identického času.   

V důsledku stále více pokročilejších technologií soutěžních vozů z 21. století a s tím související finanční náročnosti je poslední dobou stále silnější trend směrem k historické rallye (také známé jako klasické rallye), ve kterém starší vozy soutěží podle starších pravidel. Tyto rallye jsou pro posádky mnohem zajímavější a diváci mají možnost vidět celou řadu legendárních vozů minulých dekád. Tento druh rallye totiž dokáže přitáhnout zpět i některé jezdce, kteří svou helmu již dávno uklidili a zároveň oslovit mladou generaci, pro které jsou historické rallye tím opravdovým závoděním.

 

 

Zdroj: Wikipedia